pohlazení

Stanislav Kostka Neumann

pohlazení
psí nářek čeří ticho zimní noci, v něž schoulila se zasněžená ves. toť vše, co možno zjistit na půlnoci dolíku, jejž až dosud míjí běs. pak ztichne i to zvíře žalující. však náhle zpod bučiny natrhnou dvě rány noc; to lovec po zajíci či srnci střelil temnosvitnou tmou. zředěný třesk se do ticha vpil rychle. a pak už nic, jen svatý noční klid. až ráno v šest se z dálky šine zpychlé vrčení busu pro dělnický lid. toť zimní noc, jak v koutě prázdná krosna. a zdejší den jak želvy za plotem. když celý svět je vřava smrtonosná, ten mír je pohlazení životem. 50