nic neumřelo

Stanislav Kostka Neumann

nic neumřelo
sám už jen troska, bloudíš v troskách světa, jímž lomcovalo zemětřesení. na ssuť a torso padá marná věta jak lidský popel v popel z kamení. jako by zmlkli ptáci, květy, slova, vše, co tu ctils a věrně miloval. pod puklým sloupem sedí bledá vdova a hledí nevidouc než vlastní žal. toť však jen obraz, stav jen tvého nitra, krajina srdce ochořelého. nic neumřelo, co nám dává jitra, jež plna rašení jsou nového. nic neumřelo, iluse jen zkřehly, skutečnost dýchá mocně z plných plic. sám už jen troska, pocítíš zas jehly čerstvého vzduchu, oheň zřítelnic, 40 jen až se srdce vzpamatuje z mdloby a uzří světlo s celou štědrostí. i pro iluse jiné jsou zlé doby: srdce ti pukne možná radostí. 41
Básně v knize Zamořená léta (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 16):
  1. jíva
  2. a přece...
  3. bez egoismu...
  4. to život nevezme ti
  5. dvojzpěv z ticha
  6. scherzo na kosa
  7. koruna
  8. pozdní léto
  9. malý rozhovor s kmotrou
  10. zšedne-li celá obloha
  11. ořech
  12. vřes
  13. krajina a svět
  14. tentokrát
  15. člověk
  16. za zamčenými ústy
  17. muž a vlaštovka
  18. nemíti snů
  19. mateřštině
  20. nic neumřelo
  21. chvíle
  22. jaképak básně!
  23. pyšné slohy
  24. železné hory
  25. pohlazení
  26. borůvčí
  27. intimní slohy
  28. ať...
  29. podjarní šepot
  30. jaro v srdci
  31. svou máme každý pouť...
  32. jako ta zeleň
  33. parnasie
  34. zelené provisorium
  35. vyhnancův kraj
  36. noc je tvá
  37. zbytečky své písně
  38. červnové poledne
  39. sika
  40. neunikneš
  41. venkovský vzduch
  42. byvší člověk
  43. pečárky
  44. mlčení
  45. podzimní večer
  46. říjnová pohoda
  47. stříbrná plavuň
  48. nemocnice
  49. umlklé zdroje
  50. platíme
  51. někdy
  52. kdybys...
  53. na skále
  54. ranní zpěv
  55. až...
  56. pracujícímu netřeba války
  57. diagnosa
  58. konfese
  59. jen otevříti oči
  60. setkání s janem nerudou
  61. poesie
  62. a hrdý buď
  63. vnukův zpěv