podjarní šepot

Stanislav Kostka Neumann

podjarní šepot
v podjarním vanu větvoví šeptá, neptá se vzhůru, dolů se neptá, z půdy krev ssaje na stavbu cév; o zimním spánku, o probuzení, o vzrůstu vším, co stále se mění, šeptá si, šeptá vítězný zpěv. namlouvá zima světu i sobě o věčné cosi ledové době, pouštějíc hrůzu v březnový den; noční sníh větve ráno však shodí, lomcuje jimi jak v strojovně lodi míza, jež spěchá probudit kmen. a míza šumí, zvoní a zpívá, nemůže na ni vánice lživá, pupeny puknou nad puklý led. větvoví šeptá, šeptá si o tom, šeptá si optimistické potom: korunu, včely, lipový med. 55
Básně v knize Zamořená léta (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 16):
  1. jíva
  2. a přece...
  3. bez egoismu...
  4. to život nevezme ti
  5. dvojzpěv z ticha
  6. scherzo na kosa
  7. koruna
  8. pozdní léto
  9. malý rozhovor s kmotrou
  10. zšedne-li celá obloha
  11. ořech
  12. vřes
  13. krajina a svět
  14. tentokrát
  15. člověk
  16. za zamčenými ústy
  17. muž a vlaštovka
  18. nemíti snů
  19. mateřštině
  20. nic neumřelo
  21. chvíle
  22. jaképak básně!
  23. pyšné slohy
  24. železné hory
  25. pohlazení
  26. borůvčí
  27. intimní slohy
  28. ať...
  29. podjarní šepot
  30. jaro v srdci
  31. svou máme každý pouť...
  32. jako ta zeleň
  33. parnasie
  34. zelené provisorium
  35. vyhnancův kraj
  36. noc je tvá
  37. zbytečky své písně
  38. červnové poledne
  39. sika
  40. neunikneš
  41. venkovský vzduch
  42. byvší člověk
  43. pečárky
  44. mlčení
  45. podzimní večer
  46. říjnová pohoda
  47. stříbrná plavuň
  48. nemocnice
  49. umlklé zdroje
  50. platíme
  51. někdy
  52. kdybys...
  53. na skále
  54. ranní zpěv
  55. až...
  56. pracujícímu netřeba války
  57. diagnosa
  58. konfese
  59. jen otevříti oči
  60. setkání s janem nerudou
  61. poesie
  62. a hrdý buď
  63. vnukův zpěv