podjarní šepot

Stanislav Kostka Neumann

v podjarním vanu větvoví šeptá, neptá se vzhůru, dolů se neptá, z půdy krev ssaje na stavbu cév; o zimním spánku, o probuzení, o vzrůstu vším, co stále se mění, šeptá si, šeptá vítězný zpěv. namlouvá zima světu i sobě o věčné cosi ledové době, pouštějíc hrůzu v březnový den; noční sníh větve ráno však shodí, lomcuje jimi jak v strojovně lodi míza, jež spěchá probudit kmen. a míza šumí, zvoní a zpívá, nemůže na ni vánice lživá, pupeny puknou nad puklý led. větvoví šeptá, šeptá si o tom, šeptá si optimistické potom: korunu, včely, lipový med.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

324. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zimní jitro. (Eliška Krásnohorská)
  2. Čas lásky minul... (Ludvík Lošťák)
  3. III. Já v zimě teskné báje před: (Josef Kuchař)
  4. Cesta k cíli. (Adolf Heyduk)
  5. ZA JÍZDY VLAKEM (Antonín Klášterský)
  6. PÍSEŇ O KLAMNÉM PROCITNUTÍ (Antonín Sova)
  7. 48. Lípa z jara. (František Sušil)
  8. NAD ŘEKOU (Otokar Fischer)
  9. Děcká kapitola. (Antonín Sova)
  10. Siesta. (Emanuel z Čenkova)