NAD ŘEKOU

Otokar Fischer

Třpyt, vůně zory, růže nerozkvetlá, květ poledne a plápol blankytu – ach, tolik lásky, tolik žáru světla, vše pohlceno hloubkou bez citu, a všechno, všechno marně: oběť jitra i večer, který čerstvou krví plá – Ty plyneš v dál, ó řeko mého nitra, ty chladná, krutá, neprozářená. Jsem v slunci, pevná zem, a do daleka zřím ztráceti se tebe, duši svou. Na chvíli chvil vždy svoji, břeh a řeka na věky věků sobě cizí jsou.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

109. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  2. Letnice. (Adolf Heyduk)
  3. SLAVÍCI. (František Táborský)
  4. Nad mimosou z Riviery. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Sváteční chvíle. (Jaroslav Vrchlický)
  6. TOUHA. (Adolf Brabec)
  7. Říjnová růže. (Růžena Jesenská)
  8. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. SRDCE MÉ JEST JAKO LOUKA... (Ludvík Lošťák)
  10. Netěš to srdce, co mi v prsou bije, (Rudolf Mayer)