scherzo na kosa

scherzo na kosa
jsou u nás ještě slavíci a nepějí jen špatně. zajdi si v lesy znějící v některém jarním měsíci, zpívá tu ptáků ještě dost, peciválek i věrný host, po svém a zdatně. všecky je, všecky v lásce máš, vždyť nevinnost jsou sama. srdce však, srdce nespoutášnespoutáš, a proto tedy přednost dáš čermáčku nebo pěnici před sojkou, strakou, vrabčicí, slavík je drama. a je tu také drozd a kos, drozd odlétá, kos dřepí. kdyby však jeho zlatý nos nezpíval, chybělo by cos 17 sladkého v našich jarních snách pod žudry nebo v uličkách, první zpěv lepý. dojímá v parku měšťáka, na návsi dojme pannu, když přelíbezně huláká pro boháče i žebráka o velkém jarním zázraku až na komíně činžáku či na kaštanu. a přece srdce, srdce tvé s ním v pochybnostech bývá, když vidíš zvíře hltavé, lhostejné, nevybíravé, jak se vším se tu smiřuje a jak se domestikuje, onuce živá. cynický poměr ke světu má pro sebe i družku, když hnízdí v okně klosetu a, v zadních traktech smejče tu, s prašivou kočkou chce se rvát. a brzy bude z ruky žrát, na krku stužku. 18