borůvčí

borůvčí
borůvčí na bučině celé, oh, co je ho tu, co je ho, pod sněhem dřímá v tísni ztmělé, v kobce jen slyší neveselé krok srnce opatrného. a v zastavené krvi snívá, bude to přece, bude to, že jde už vesna jurodivá, vymetá sníh a přitom zpívá, probouzí, čeho naseto. že pučí list a pod ním květy, ach, co je jich tu, co je jich, jsou po polštářích rozesety, a pískají jim flažolety s větvoví k zemi v peřejích. 51 že z květů plod a létem sládne, ach, modro jich tu, modro je, a houfec žen a dětí vpadne sem s bandaskami, sbírat za dne úrodu šťáv a pokoje. borůvčí nikdy v metelici, ach, bývá jí tu, bývá jí, zahynout nedá nevěřící trsům, jež mají plnou lžíci, chudého v lesy volají. 52