venkovský vzduch

venkovský vzduch
m. p.
orlice vonná a temná – plyne jak plynula, chrudimka pod přehradou se měkce zvlnila, má domoviny tvář zas letní ruměnec. a jako země ta dál po řádu svém dýcháš, pelyněk vteřinný klidně si do vína mícháš, snad rodák toulavý, snad psanec, běženec. je potštýn laskavý, dobrý je vápenný podol, nefouká ještě ze strnišť do chudých stodol, v závětří cítíš jen matku, nikoli macechu. 72 přesilou dýchá kolem sám život obyčejný nad povyk historie, pach její lejný, pohrdáš, vyčkáváš, sbíráš se na mechu. škoda je přeškoda proplakaného času, škoda je přeškoda každého hluchého klasu, nenaříkáš už, nekleješ, kalen jsi na ocel, starostmi chudé chalupy, horečkou sálů a věží. rodička zemře tentokrát, o dítě, o dítě běží. vyskočí z krve a ze ssutin, prosíc tě o pocel. 73