ranní zpěv

Stanislav Kostka Neumann

zhasly hvězdy, zbledla luna, zšedlo modro oblohy, od východu s dunou duna, světlem napojená duna táhnou v hloubku rozlohy, nastal den. mnohým po probdělé noci, někdo právě na smrt šel, všichni jako za nemoci, dlouhé těžké za nemoci, tají slabost, smutek, žel, marnost dnů. marnost snů a nocí marnost, marnost krve prolité, hrůzy strašnou jednotvárnost, krvelačnou jednotvárnost – nezískáte, ztratíte a všecko. řeka nazpět nepoteče, nezastavíš veletok, padneš stoje nebo kleče, před životem bídně kleče: nemilosrdný je sok zpychnuvších. život ruce tiše sepne pod lidskými křečemi; pak se náhle znova vzepne, nad slzy a krev se vzepne jarem táhne po zemi, byť v zimě. z marnosti jak mrvy hnojné zkvetou nové plody hojné, z naší krve ratolest; naše smutky, matky kojné, povedou rod k světlu cest slunečných.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

647. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jednání druhé. (Jindřich Böhm)
  2. Dvě cnosti. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Poslední svého rodu. (Eliška Krásnohorská)
  4. Zapomenutý. (Bohumil Forman)
  5. MODLITBA. (Otakar Auředníček)
  6. NA BOJIŠTI. (Josef Václav Sládek)
  7. Vězňové. (František Cajthaml-Liberté)
  8. V dubině. (Simeon Karel Macháček)
  9. Duma listopadová. VI. (Adolf Heyduk)
  10. XC. Ve Chrudimi na bolestném loži (František Jaroslav Kamenický)