Vězňové.

František Cajthaml-Liberté

Již bije dvanáct na věži, z nás ještě nikdo neleží, přes mříže zříme v tichou noc a nečekáme na pomoc. Hvězdy se chvějí na nebi a uklidňují bouř v lebi a loudí se rtů slabý sten – a stále míjí víčka sen. V stříbrném svitu měsíce se leskne přilba, ručnice, a duní stráží pevný krok ve dne i v noc, tak rok co rok. My přecházíme po cele, strach nemáme z té ocele, neb jinou kujem v duši zbraň, byť bělela nám mladá skráň. Byť o chlebě a o vodě, zůstanem věrni Svobodě, jež roztrhla vždy pouta v ráz: i nám otevře mříže zas!

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

518. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JSEM PRAVÝ ČECH... (Arnošt Kučera)
  2. Dvě cnosti. (Augustin Eugen Mužík)
  3. MODLITBA. (Otakar Auředníček)
  4. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši, (Antonín Klášterský)
  5. Poslední svého rodu. (Eliška Krásnohorská)
  6. 182. Poručil sem se těm ostrovanům (Jan Kollár)
  7. CHORÁ KNĚŽNA. (Adolf Heyduk)
  8. Nejsou ony největší to strasti, (František Sušil)
  9. U Domažlic. (Adolf Heyduk)
  10. U Bohumilic. (Adolf Heyduk)