To bylo loni na jaře, má duše spanilá,

Adolf Bohuslav Dostal

To bylo loni na jaře, má duše spanilá, když záře vaší bytosti se v hruď mou rozlila. A přišly touhy nesmírné v mou duši horoucí, jež svítily mi do snění jak hvězda přeskvoucí, jak záře zlatých monstrancí ve stínu kathedrál, a já se modlil v extasi a promluvit se bál. Já bál se tehdy uvěřit té pravdě jásavé, že necháváte pro mne bít to drahé srdce své, že v duše svojí svatém snu, má bílá světice, jste slyšela mou modlitbu, když lkal jsem nejvíce. A teď, byť sebe vzdáleni, my nesklamem se již, a každé jitra vzplanutí nás nese sobě blíž. Až jednou jaro snese zas se v alej topolů, pak první bouřka dubnová nás najde pospolu. A budou bílé květy plát a vonět fialky, stesk duší našich veliký kams zmizí do dálky. A budou písně skřivánků se třásti krajem tím, kde půjdem spolu v objetí svým prvním podletím.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

507. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
Marii. (Jaroslav Vrchlický)
De monte sacro. (Xaver Dvořák)
POJĎ, POLOŽ HLAVU... (Růžena Jesenská)
STESK BEZNADĚJE. (Josef Kuchař)
Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
POTKÁNÍ. (Bohdan Kaminský)
Paul Verlaine. (Jaroslav Vrchlický)
PAMÁTKY MLÁDÍ. (Irma Geisslová)
O SYLVESTRU. (Herma Pilbauerová)