UBOZÍ ŽIVÍ

Stanislav Kostka Neumann

UBOZÍ ŽIVÍ
Až zase půjdeme lukami vzkvetlými křehkým jarem, pro všecko na světě, nad námi ať nehrozí to už zmarem. Nic neříkají už zabití, však živí, ach živí prahnou po těch, co do oken zasvítí, po těch, co k čelům se nahnou, paprscích mírové pohody a slovech lidského citu... Ubozí živí! Jsou porody, jež minou v krvavém svitu a z trosek zdvíhají kontinent; jsou dlouhé porody světů. Ubozí živí, již slávy kment veliké doby nesou. 3