cestou

Stanislav Kostka Neumann

na tvrdé lavici tvrdě natažen poslouchám vrčení vlaku. jsem fakir, asketa a vraždím sen, mám 170 tlaku. vagony ženou se nocí deštivou vpřed k mechanickému cíli. pět let už hynu horečnou chorobou a jsem jen srdce, jež kvílí. vagony, vagony, básník-vězeň zřel, jak rozletíte se v dálku! také jsem kdysi takovou touhu měl; jen černou kávu mám v šálku. vyháním jedem krutého žalu jed, připraven složiti kosti. těžko se žije, když potuchl vznět, zanikl v bezednosti. jsi temná bezednost, sametová noc, vše se mi propadlo do ní. mně ni smích poetův nejde na pomoc, to řehotání koní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

11. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ruské lokomotivy. (Ferdinand Písecký)
  2. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  3. U trati. (Ferdinand Tomek)
  4. SETKÁNÍ. (Adolf Červinka)
  5. V DEŠTI. (Adolf Červinka)
  6. DOJEM (Viktor Dyk)
  7. NOCTURNO (Viktor Dyk)
  8. VLAK. (Louis Křikava)
  9. Z VLAKU. (Josef Svatopluk Machar)
  10. HVIZD VLAKU (Viktor Dyk)