Má poesie.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

Má poesie.
Poesie má je pravšední, setkáš se s ní všude: ku slepci si v kapli přisedni, on ti ji zahude. V roztlučené vozky svítilně pod plachtou se kmitá, hvězdou na vod utonulou dně rákosu se chytá. Pod chaloupky čepcem sněhovým v zimě bájky bájí, dívčí vrkoč rosným květem svým ovinuje v máji. Nad kolíbky stinným obloukem „Hajej, hajejhajej,“ šepce, a síť hebkou s šerým pavoukem v dědů spřádá lebce. [24] V korouhve se rozstřílené v cár zlatou tříseň choulí, divochům zas šípů metá zmar u kožené touly. Poesie má v hor mračný štít hromu mlatem buší, všude, věčně v sluch ti bude hřmít – byťs i zacpal uši. Poesie ta, kdy v ohně soud lid mé písně stočí, plachou ještě bezecenný troud jiskřičkou obskočí... 25 Jaromír Čelakovský.