Lebky otcův.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

Lebky otcův.
Co že dnes ta pražská řeka šumí mocně, vesele? Pode mostem jak odtéká dmouc se živě na těle? Deset let již smutná byla, dnes uhání v záchvatu – hle, jak vlny vyhodila mostské věži na patu! Ode mostské ode věži zvučí písně pohřební, ku Petřínu prudce běží, s proudem dolů temně zní. K černým mračnům pospíchají, černým mračnům šepcí zvěst: „Černá mračna, šumte v kraji, Čechův hanba smyta jest!“ [107] Deset let tu hanbu lkaly lebky otců vichřici, zraky, líce vyklovaly hejna dravců kváčící. Deset let tu žalovaly, květ jak višně zbělely – dnes však synové je sňali, v skvostnou rakev zavřeli. Svatý Týn, hle! v pyšném lesku; semo rakev vnášejí, u radnice ku nebesku zavzní písně mocněji. Temný z Týna žalm se valí, šedé zdi jak rozchvěné, – Čechové tam pochovali otců lebky zhanbené. 108 Jaroslav Lisec.