Ta divná dvojí památka.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

Ta divná dvojí památka.
Již bledne, bledne sestra má a ke hrobu se již již kloní, – Hojhoj, jaká mi as památka, hoj, jaká as mi zbude po ní? Ty sestro drahá, sestro má! tys žila smutku jen a strastem – viď, obé mi tu zanecháš? Vždyť dávno odumřel jsem slastem. A přece mně slast jednu též zde necháš na tom chorém světě, hrob svůj mi přece ostavíš – – tam v mrazu dlíti chci i v letě. [113] Jen bledni dál a neplakej, vždyť památku mi necháš dvojí: hrobhrob, v něm ty věčně želaná, pak strast a bolnou muku svoji. Už bledne, bledne sestra má a ke hrobu se letmo kloní – hoj, divná dvojí památka, hoj, ta jen zůstane mi po ní. 114 Emanuel Miřiovský.