IX. Tak musím zpívat, jako cítím.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

IX.
Tak musím zpívat, jako cítím.
Tak musím zpívat, jako cítím.
To kletba. Mysl básnivá své zpěvy protkat musí kvítím, jaké jí srdce pokrývá.
Jak rád, jak rád bych růži podal, a dávám routu! Nezdobný se do mé růže červ vehlodal – co mohu dát? Jsem chudobný. Mé srdce hrob, co na něm kvítí? Tu viz můj osud rozluštěn: vyber si květ! Já nemoh’ síti, můj hrob je chud, je opuštěn. 132