Písně české.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

Písně české.
Jsou písně české bujný lesles, zelený v zimě v letě, jej žádný nesil, nesázel ze lidí, co jich v světě. Ve klínu jeho hlubokém úleva duši kyne, a vševše, co svírá srdce tvé, tu z ňáder se ti vine. Jsou písně české jasný proud, v něm břehy, slunce, nebe, v něm všecko zase nalézáš, kdy zhlédneš tam, i sebe. Teď bystře plyne, vážně teď, tu pění se a šumí, tu klidně vlna smáčí břeh a tiché pěje dumy. [154] Jsou písně české polní květ ve prostotě své ladné, jen v svojí zemi daří se, z ní vyrván záhy vadne. Ne třeba jemu záhonu, na každé mezi zkvétá, pán Bůh ho hřeje, zalévá a lid z něj věnce splétá. Ty písně české dítky jsou, jež zrodily se z lidu, ty písně české slzy jsou, co lid lkal na svou bídu. Ty písně krev jsou ze srdce, v nich každý cit se chvěje: ve strasti své i v rozkoši Čech písně své si pěje. – 155

Kniha Almanach českého studenstva (1869)
Autor Ladislav Quis