III. To vím juž jistě, že jsou duše naše

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

III.
To vím juž jistě, že jsou duše naše
To vím juž jistě, že jsou duše naše
jak jedné matky dítky spřízněny, vždyť jinak od obou by takto plaše ten pozdrav první nebyl činěný.
Tak plachý pohled,pohled jako větřík ranní, jenž jemným dechem růži rozdýchá, tak plachý pohled, a přec v duši raní, že truchlí tato, až ho nazpět dá. Však tu se zapomene, když ho dává, a dlouhý vrací místo plachého, a potom opět splátku oplakává, až pohledu zas dojde nového.