Naše poesie.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

Naše poesie.
Všem národům proud poesie plný bůh prýštit nechává. O jeho vlny ať národ sám se dělí. V divém shonu my naryli jsme tisícerou stůčku, by každá prsa měla po potůčku, a zředěn proud žilami epigonů se vleče. Běda chabým vnukům, běda, jimž osud hrdiny za otce nedá! Bůh skýtá poesie zlatohlav; ať národ oň se dělí. Hlučný dav na skvostné laty roucho nám roztřepil, a každý na hadry si cetu vlepil. Nu žebrák zpívejž! Vyzpívá si chleba, a plaší písní strast, co krev mu střebá. [261] V. Zikmund.