Dvě růže.

Josef Kálal Josef Adámek Josef V. Blanický František Adolf Borovský Václav Daněk Jan Dunovský Lubomír Fryč Karel Frič Otakar Halina František Herites Josef Holeček Bohdana Hrdličková Filip Hyšman František Kolář Miloslav Ladinský František Malač Tomáš Miloslav Marek Ferdinand Marenko Josef Maršálek August Vojtěch Nevšímal Slavoslav Novák Vojtěch Novotný Ondřej Palák Vojtěch Pekař Jan Pelikán Světimír Smutenský J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Boleslav Světelský Josef Tesař Marie Těšínská Vítězoslav Tůma Jaroslav Vrchlický

Dvě růže.
Na hřbitově blíže dveří dva jsou hroby osamělé; kdo tu ve tmě jejich leží, nehlásí ti pomník žele. Přišlo jaro. Na sousedních hrobech růže rozkvétají, a větérkách o poledních k sobě jako v náruč vlají. Přišel mladík – oheň vřelý – na hrob otce pro žehnání, přišla dívka v čistém želi pro matky lkát milování. Když mladíku oči zvlhly, panna když se pomodlila, po růži si z keře strhli, dvě ňádra je uhostila. Rozešli se. A když k hrobu přicházeli v touhy hnutí, spatřila je dobu jednu luna v lásky obejmutí.– 21

Kniha Anemónky (1872)
Autor Jan Dunovský