Kozáci.

Josef Kálal Josef Adámek Josef V. Blanický František Adolf Borovský Václav Daněk Jan Dunovský Lubomír Fryč Karel Frič Otakar Halina František Herites Josef Holeček Bohdana Hrdličková Filip Hyšman František Kolář Miloslav Ladinský František Malač Tomáš Miloslav Marek Ferdinand Marenko Josef Maršálek August Vojtěch Nevšímal Slavoslav Novák Vojtěch Novotný Ondřej Palák Vojtěch Pekař Jan Pelikán Světimír Smutenský J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Boleslav Světelský Josef Tesař Marie Těšínská Vítězoslav Tůma Jaroslav Vrchlický

Kozáci.
Letí pověsť krajem dálným, Tatar že se proudem valným do krajiny na plen hrne, lid se chvěje, hrůzou trne! Ne tak Kozák. Turky vilné krotí rámě jeho silné. Hoj! Tatara nebojí se, ať si peklem ozbrojí se! – Živo v síči podél Donu: Kozáci ve divém shonu, staří věkem, silou mladí, kolem at’mana se řadí. „Ajta, vzhůru bez prodlení! Tatar vraždí, pálí, plení; na obzoru rudá záře značí cestu vrahavraha, žháře.“ At’man velí a molodci kvapí letem temnou nocí; drahnou dobu kvapem letí – aj, tu v stanech vrazi kletí! 79 Hoj! Kozáci překvapil ipřekvapili vrahy, stany zapálili; hoj! tepají v hlučném jasu divokou tu pouště chasu! Jako hromy v záři blesku když se honí po nebesku – hoj! Kozáků jatagany míhají se mezi stany. A kam sáhne ruka hbitá, tam záhuba okamžitá; a co živí pozůstali, na útěk se rychle dali. – Potřen Tatar, zhoubná zmije, černá zem krev černou pije; aj, tu štíty, smrtné střely pod mrtvými leží těly. Tak Kozáci bojovali, hordy Tatar porubali; porubali, rozprášili a záhubu odvrátili. 80

Kniha Anemónky (1872)
Autor Tomáš Miloslav Marek