NAIVNÍ IMPROVISACE.

Adolf Bohuslav Dostal

Dávno už, dávno – jak ten čas letí! – měly se rády dvě malé děti, jako dva ptáci, jako dva květy; chtěly jít spolu v štěstí i v bolu daleko někam, až v neznámé světy. Vedly se spolu cestičkou dlouhou, vesele spěly za svojí touhou, za tím svým dálným, neznámým cílem; na večer tiše usnuly v líše, u sebe hlavy na uzlíčku bílém. A tak šly dlouho divnou tou cestou; potkaly prince – jel za nevěstou, potkaly krále – z boje se vracel, ba i ty chudé potkaly všude – a tak den za dnem jim zvolna se ztrácel. Až jednou z rána – už zřely v dáli kraj svojí touhy – na kraji skály stanuly rázem. Nemohly dále. Hleděly dolů a ve svém bolu klekly si, chudinky, na tvrdé skále, plakaly hořce, zelenou snětí kynuly tam, kam nemohly spěti... ubohé děti!...

Patří do shluku

hanička, jeníček, hubička, růžička, hanna, panenka, srdéčko, srdíčko, děvčátko, janíček

285. báseň z celkových 475

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. m. & m. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. XXIII. Já s milenkou – dvě dětičky, (Vítězslav Hálek)
  3. XVII. CHODNÍČEK. (František Serafínský Procházka)
  4. XXIII. TOUHA. (František Serafínský Procházka)
  5. Velkonoce. (Ervín Špindler)
  6. Nemoc a pomoc. (Karel Sudimír Šnajdr)
  7. BÍLÝ KŮŇ (Josef Holý)
  8. V rose. (Adolf Heyduk)
  9. Bázliví milenci. (Emanuel Züngel)
  10. Sešli se. Noc již. Pozdní chvíle. (Viktor Dyk)