NAIVNÍ IMPROVISACE.

Adolf Bohuslav Dostal

NAIVNÍ IMPROVISACE.
Dávno už, dávno – jak ten čas letí! – měly se rády dvě malé děti, jako dva ptáci, jako dva květy; chtěly jít spolu v štěstí i v bolu daleko někam, až v neznámé světy. Vedly se spolu cestičkou dlouhou, vesele spěly za svojí touhou, za tím svým dálným, neznámým cílem; na večer tiše usnuly v líše, u sebe hlavy na uzlíčku bílém. 24 A tak šly dlouho divnou tou cestou; potkaly prince – jel za nevěstou, potkaly krále – z boje se vracel, ba i ty chudé potkaly všude – a tak den za dnem jim zvolna se ztrácel. Až jednou z rána – už zřely v dáli kraj svojí touhy – na kraji skály stanuly rázem. Nemohly dále. Hleděly dolů a ve svém bolu klekly si, chudinky, na tvrdé skále, plakaly hořce, zelenou snětí kynuly tam, kam nemohly spěti... ubohé děti!... 25
Básně v knize Vedle cesty:
  1. VEDLE CESTY.
  2. LEKNÍNY.
  3. PÍSEŇ.
  4. DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru.
  5. ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI.
  6. NAIVNÍ IMPROVISACE.
  7. BALLADA, která může i nemusí být politická.
  8. IMPROVISOVANÁ POHÁDKA.
  9. IMPROVISACE.
  10. LEHKOMYSLNÁ IMPROVISACE.
  11. PODZIMNÍ IMPROVISACE.
  12. IMPROVISACE NA STARÝ MOTIV.
  13. Z MELODIÍ SMUTKU
  14. IMPROMPTU.
  15. NOCTURNO.
  16. PŘÍPITEK.
  17. TAKÉ JEDNA POHÁDKA VĚČNĚ STEJNÁ.
  18. PSÁNO IN MARGINE
  19. TICHÉ SLOKY.
  20. I. V pšeničném poli modraly se chrpy –
  21. II. Dnes byla řeka zlehka zamlžená
  22. III. Má mrtvá žena přišla ke mně z dáli,
  23. IV. Na řeku padla stínů záplava,
  24. V. Když zavru oči, vždy vás vidím znova,
  25. VI. To přec už byla píseň poslední,
  26. VII. Loď v mlhy jde, a nikde konce není,
  27. VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků,
  28. IX. Sníh padá, padá, plno je ho v kraji,
  29. PANÍ HANĚ KVAPILOVÉ.
  30. JAROSLAVU KVAPILOVI.
  31. SLEČNĚ MARII HILBERTOVÉ.
  32. SVÉ MATCE.
  33. ALOISU JIRÁSKOVI
  34. SESTŘE POLDĚ.
  35. Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,