ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI.

ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI.
Žil v dálné zemi bledý král, ten v životě se neusmál, jen zpíval a v dlouhých nocích ke hvězdám se díval. A slovem druha neranil, jen na svém trůnu tiše snil, kde s čela tři zlatá srdce na štítě se skvěla. Ten bledý, pohádkový král kdys vyjel sám si v lůno skal, kams v dáli, kde v bystřinách se bílé víly smály. 22 Jel nevěda, že do kola vše žárem jara plápolá, a s písní se k ptáku pták v rozkvětlém keři tísní. Jen snil a snil a v dálku jel, – v tom náhle divnou bytost zřel, tak krásnou, jak v modlitbách on vídal Pannu jasnou. Svou bílou náruč rozpjala, a sladkou píseň zpívala – a králi se v oné chvíli veliké sny zdály. A luzně krásný, světlý zjev pěl nový, horký, toužný zpěv – a králi se velké touhy v duši rozzpívaly. A žhavý vzdech se jarem nes – král v lokty bílé ženy kles... To zněla teď písní lásky jarní země celá. – – Když bledý král se vrátil zpět, na štít si připjal bílý květ a smál se, a štítem svým teď pyšně zdobíval se. 23