PŘÍPITEK.

Adolf Bohuslav Dostal

PŘÍPITEK.
Tak zvedni číš, a připijme si, hochu, oč jsme si blíž dnes ani netušíš. Je pravda, hořká trochu je ta číše, leč ve dvou aspoň sneseme to spíše – jen pijme, třeba divočeji trochu, já budu takhle konci blíž. Jen zvedni číš, nač ostýchat se dneska; je pozdě dost a dávno je již noc. Ty’s ránu dal, a já ji dostal zpátky – to se tak stává – pijme, hochu sladký, kdes nad námi už osud v dlaně tleská. Je člověk, brachu, malá moc. 46 Vše jedno již, jen zvedni, hochu, číši, tak myslit aspoň brzy přestanu – tys chvíli zpíval, mne to život stojí – to je již jedno – zde máš ruku moji, a píseň na rty, ať nás osud slyší! Již nebudu pít po ránu. 47
Básně v knize Vedle cesty:
  1. VEDLE CESTY.
  2. LEKNÍNY.
  3. PÍSEŇ.
  4. DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru.
  5. ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI.
  6. NAIVNÍ IMPROVISACE.
  7. BALLADA, která může i nemusí být politická.
  8. IMPROVISOVANÁ POHÁDKA.
  9. IMPROVISACE.
  10. LEHKOMYSLNÁ IMPROVISACE.
  11. PODZIMNÍ IMPROVISACE.
  12. IMPROVISACE NA STARÝ MOTIV.
  13. Z MELODIÍ SMUTKU
  14. IMPROMPTU.
  15. NOCTURNO.
  16. PŘÍPITEK.
  17. TAKÉ JEDNA POHÁDKA VĚČNĚ STEJNÁ.
  18. PSÁNO IN MARGINE
  19. TICHÉ SLOKY.
  20. I. V pšeničném poli modraly se chrpy –
  21. II. Dnes byla řeka zlehka zamlžená
  22. III. Má mrtvá žena přišla ke mně z dáli,
  23. IV. Na řeku padla stínů záplava,
  24. V. Když zavru oči, vždy vás vidím znova,
  25. VI. To přec už byla píseň poslední,
  26. VII. Loď v mlhy jde, a nikde konce není,
  27. VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků,
  28. IX. Sníh padá, padá, plno je ho v kraji,
  29. PANÍ HANĚ KVAPILOVÉ.
  30. JAROSLAVU KVAPILOVI.
  31. SLEČNĚ MARII HILBERTOVÉ.
  32. SVÉ MATCE.
  33. ALOISU JIRÁSKOVI
  34. SESTŘE POLDĚ.
  35. Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,