Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,

Co je tam dál, na to se nechtěj ptát, Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,
ty už jsi, duše, příliš vytrpěla; je žalno dost, že mohlo se to stát, a v zoufalství že’s dřív už nezemřela. To bílé světlo nesmí tebe hřát, a hloubka bezdná již se rozevřela – však tuším přec, zde anděl kráčel snad, a tichounce se dotkl mého čela. A jeden květ, už poslední a chudý, jsem padnout nechal za hranice světů: snad zase někdy anděl půjde tudy, a svými rty se dotkne toho květu. A k hvězdám půjde, které vidím plát – ne, duše, ne, co tam je, nesmíš znát! 97 OBSAH:
Věnování5 VEDLE CESTY7 IMPROVISACE A FRAGMENTY: Lekníny13 Píseň15 Dva fragmenty z romance o troubadouru a Mefistovi16 Romance o srdcovém králi22 Naivní improvisace24 Ballada, která může i nemusí být politická26 Improvisovaná pohádka28 Improvisace30 Lehkomyslná improvisace32 Podzimní improvisace33 Improvisace na starý motiv34 PSANO IN MARGINE: Z melodií smutku I. a II.39 Impromptu42 Nocturno44 Přípitek46 Také jedna pohádka věčné stejná48 Psáno in margine I. – IV.50 Tiché sloky I.– VII.57 RISPETTI I.– IX.65 Z DOPISŮ: Paní Haně Kvapilové79 Jaroslavu Kvapilovi I. – III.82 Slečně Marii Hilbertové88 Své matce90 Aloisu Jiráskovi91 Sestře Poldě92 HIC SUNT LEONES95
E: až; 2004 [99]