LEKNÍNY.

Adolf Bohuslav Dostal

LEKNÍNY.
Šel básník v teskné chvíli, a červnová noc plna byla vůně, a leknínů květ bílý plál s tůně. A leknínů květ skvoucí pěl roztesknělé zpěvy noční tiší, šel básník s duší vroucí a slyší: „Jsme mládí tvého velké sny – pojď blíž – v tůň dals nám padnout za vesny, oh tehdy – víš!? 13 Svět volal tě, a ty jsi šel – byls mlád – svět tleskal, a tys neslyšel nás zavzdychat. Teď z hloubi, kam jsme poklesly, ti zpět jak vyčitku jsme vynesly svůj bílý květ...“ A básník smutnou písní tak jakoby sténat vlastní duši slyšel – a jako ironická pointa lhostejný měsíc nad tůň vyšel. 14
Básně v knize Vedle cesty:
  1. VEDLE CESTY.
  2. LEKNÍNY.
  3. PÍSEŇ.
  4. DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru.
  5. ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI.
  6. NAIVNÍ IMPROVISACE.
  7. BALLADA, která může i nemusí být politická.
  8. IMPROVISOVANÁ POHÁDKA.
  9. IMPROVISACE.
  10. LEHKOMYSLNÁ IMPROVISACE.
  11. PODZIMNÍ IMPROVISACE.
  12. IMPROVISACE NA STARÝ MOTIV.
  13. Z MELODIÍ SMUTKU
  14. IMPROMPTU.
  15. NOCTURNO.
  16. PŘÍPITEK.
  17. TAKÉ JEDNA POHÁDKA VĚČNĚ STEJNÁ.
  18. PSÁNO IN MARGINE
  19. TICHÉ SLOKY.
  20. I. V pšeničném poli modraly se chrpy –
  21. II. Dnes byla řeka zlehka zamlžená
  22. III. Má mrtvá žena přišla ke mně z dáli,
  23. IV. Na řeku padla stínů záplava,
  24. V. Když zavru oči, vždy vás vidím znova,
  25. VI. To přec už byla píseň poslední,
  26. VII. Loď v mlhy jde, a nikde konce není,
  27. VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků,
  28. IX. Sníh padá, padá, plno je ho v kraji,
  29. PANÍ HANĚ KVAPILOVÉ.
  30. JAROSLAVU KVAPILOVI.
  31. SLEČNĚ MARII HILBERTOVÉ.
  32. SVÉ MATCE.
  33. ALOISU JIRÁSKOVI
  34. SESTŘE POLDĚ.
  35. Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,