LEKNÍNY.

Adolf Bohuslav Dostal

Šel básník v teskné chvíli, a červnová noc plna byla vůně, a leknínů květ bílý plál s tůně. A leknínů květ skvoucí pěl roztesknělé zpěvy noční tiší, šel básník s duší vroucí a slyší: „Jsme mládí tvého velké sny – pojď blíž – v tůň dals nám padnout za vesny, oh tehdy – víš!? Svět volal tě, a ty jsi šel – byls mlád – svět tleskal, a tys neslyšel nás zavzdychat. Teď z hloubi, kam jsme poklesly, ti zpět jak vyčitku jsme vynesly svůj bílý květ...“ A básník smutnou písní tak jakoby sténat vlastní duši slyšel – a jako ironická pointa lhostejný měsíc nad tůň vyšel.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

508. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOCTURNO. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. SYMFONIE LUNY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ARTHURU UPSONOVI, (Antonín Klášterský)
  4. PŘED JITREM. (Antonín Sova)
  5. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. ŽÁBY (Jan Opolský)
  7. V letní noci. (Alois Škampa)
  8. Jak s nebe sletlý... (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. POSLEDNÍ PŘÁNÍ. (Otakar Auředníček)
  10. SEN O JARU POHLAVÍ (Antonín Sova)