NOCTURNO.

Adolf Bohuslav Dostal

Noc padla do lesů, je tichá, zádumčivá, a modlitbou zní slavíků, jak vaše oči z ní se teskná touha dívá v bolestná snění básníků. Snů vlahý vodopád do srdcí volně splývá, a pod ním vášeň umlká, a jen to šeptá dál, a jen to tiše zpívá, a duše nic už nečeká. I bílé lekníny své květy uzavřely nad tůní v tichu zakletou, o smutných milencích, již marně kdysi mřeli, cos báji šeptá staletou. Noc padla do lesů, je kouzelná a měkká, a v dálkách pějí slavíci, snů splývá vodopád – a srdce samo kleká a obětuje mlčící. Do chvílí noci té vy nikdy nepřijdete, básníků bílá světice – květ zářný lilií jen jednou v létě kvete, a v chrámech voní nejvíce. Je srdce ubohé, když samo sny si spřádá, a každý stín je poleká... Do lesů mlčících noc touhy plná padá – však duše nic už nečeká.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

95. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LEKNÍNY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. TICHO JITŘNÍ V LESE. (Kamil Berdych)
  3. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  4. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  5. NOC. (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. Jak s nebe sletlý... (Rudolf Richard Hofmeister)
  7. SEN O JARU POHLAVÍ (Antonín Sova)
  8. V letní noci. (Alois Škampa)
  9. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. LABUTI BÍLÉ... (Antonín Klášterský)