NOCTURNO.

Adolf Bohuslav Dostal

NOCTURNO.
Noc padla do lesů, je tichá, zádumčivá, a modlitbou zní slavíků, jak vaše oči z ní se teskná touha dívá v bolestná snění básníků. Snů vlahý vodopád do srdcí volně splývá, a pod ním vášeň umlká, a jen to šeptá dál, a jen to tiše zpívá, a duše nic už nečeká. I bílé lekníny své květy uzavřely nad tůní v tichu zakletou, o smutných milencích, již marně kdysi mřeli, cos báji šeptá staletou. 44 Noc padla do lesů, je kouzelná a měkká, a v dálkách pějí slavíci, snů splývá vodopád – a srdce samo kleká a obětuje mlčící. Do chvílí noci té vy nikdy nepřijdete, básníků bílá světice – květ zářný lilií jen jednou v létě kvete, a v chrámech voní nejvíce. Je srdce ubohé, když samo sny si spřádá, a každý stín je poleká... Do lesů mlčících noc touhy plná padá – však duše nic už nečeká. 45
Básně v knize Vedle cesty:
  1. VEDLE CESTY.
  2. LEKNÍNY.
  3. PÍSEŇ.
  4. DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru.
  5. ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI.
  6. NAIVNÍ IMPROVISACE.
  7. BALLADA, která může i nemusí být politická.
  8. IMPROVISOVANÁ POHÁDKA.
  9. IMPROVISACE.
  10. LEHKOMYSLNÁ IMPROVISACE.
  11. PODZIMNÍ IMPROVISACE.
  12. IMPROVISACE NA STARÝ MOTIV.
  13. Z MELODIÍ SMUTKU
  14. IMPROMPTU.
  15. NOCTURNO.
  16. PŘÍPITEK.
  17. TAKÉ JEDNA POHÁDKA VĚČNĚ STEJNÁ.
  18. PSÁNO IN MARGINE
  19. TICHÉ SLOKY.
  20. I. V pšeničném poli modraly se chrpy –
  21. II. Dnes byla řeka zlehka zamlžená
  22. III. Má mrtvá žena přišla ke mně z dáli,
  23. IV. Na řeku padla stínů záplava,
  24. V. Když zavru oči, vždy vás vidím znova,
  25. VI. To přec už byla píseň poslední,
  26. VII. Loď v mlhy jde, a nikde konce není,
  27. VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků,
  28. IX. Sníh padá, padá, plno je ho v kraji,
  29. PANÍ HANĚ KVAPILOVÉ.
  30. JAROSLAVU KVAPILOVI.
  31. SLEČNĚ MARII HILBERTOVÉ.
  32. SVÉ MATCE.
  33. ALOISU JIRÁSKOVI
  34. SESTŘE POLDĚ.
  35. Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,