DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru.

Adolf Bohuslav Dostal

DVA FRAGMENTY
z romance o Mefistu a troubadouru.
I. I.
 Troubadour, snivý, bledý hoch, vzal loutnu, tesknou píseň zpíval: Jarní květe, nejkrásnější písni má, před tebou má duše kleká, a ty hledíš do daleka toužebnýma očima. Do noci mi hvězdy svítí potichu, 16 ale v mojí duši hoří touha hlubší všechněch moří, voní ze všech kalichů. A já zpívám s loutnou svojí v lilijích, srdce moje tvé je všecko – ale ty jsi ještě děcko, a mně zbude jen tvůj smích... A dále zpíval bledý hoch, však Mefisto jen hlavou kýval. 17 II.
(Romance troubadoura před trůnem Noci.)
Ó Noci, ženo s černou krví a dechem vášní horoucím, svou píseň k tobě zpívám prvý a s čelem divně planoucím. Jel rytíř bez bázně a hany, po širé pláni jel, tam za lesy jsou bílé stany, tam čekají tři krásné panny, tři panny kouzelnice. 18 Jel celý den, teď noc se sklání, kraj mlhou sšedivěl; dál rytíř v němém pospíchání jel plání, jel i lesní tmání v té noci bez měsíce. Ó Noci, zavři černé oči, mně zpívat nelze před nimi, já chvěji se, mně svět se točí před těmi zraky žhavými. Když dojel rytíř, půlnoc byla, tři panny čekaly: ta první z nich ho políbila, ta druhá se jen uklonila, a třetí nehnula se. A potom vzduchem hudba zněla, zvonily pokály, tam pod stany tři bílá těla se na lehátkách stříbrem skvěla, tři těla v božské kráse. Ó Noci, paní vášní žhavá, ne, nehleď na mne, nehleď tak, mně víří krev a třeští hlava – a já psal „Věrnost“ ve svůj znak! 19 Té první rytíř zlíbal rety, při druhé touhou mřel, ta třetí rozpletla své květy, a vztáhla náruč beze věty – rytíř se nehnul ani. Když přešel čas a zoře vstala, pan rytíř zpátky jel, jedna mu čelo zulíbala, a druhá snivě zakývala – však třetí k neshledání. Ó paní, ne, tu náruč plnou mi nerozpínej svůdně vstříc, ó paní, slyš, mé rty ti klnou – v mých žilách blesků na tisíc! Jel zase lesem, zase plání tím krajem plným čar, jel volně v tichém zadumání – v tom stínem před ním z nenadání ta třetí panna stojí. „Já byla vášní k tobě němá, ty’s nezhasil ten žár: tvá krev ať pokoje teď nemá, tvá touha věčně neskojená ať spálí duši tvoji!“... 20 Ó Noci, dost, já tvůj jsem zcela, dál zpívat, paní, nemám sil. Co je mi štít už! Vůni těla ó dej, bych ve tvých loktech pil! – – 21
Básně v knize Vedle cesty:
  1. VEDLE CESTY.
  2. LEKNÍNY.
  3. PÍSEŇ.
  4. DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru.
  5. ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI.
  6. NAIVNÍ IMPROVISACE.
  7. BALLADA, která může i nemusí být politická.
  8. IMPROVISOVANÁ POHÁDKA.
  9. IMPROVISACE.
  10. LEHKOMYSLNÁ IMPROVISACE.
  11. PODZIMNÍ IMPROVISACE.
  12. IMPROVISACE NA STARÝ MOTIV.
  13. Z MELODIÍ SMUTKU
  14. IMPROMPTU.
  15. NOCTURNO.
  16. PŘÍPITEK.
  17. TAKÉ JEDNA POHÁDKA VĚČNĚ STEJNÁ.
  18. PSÁNO IN MARGINE
  19. TICHÉ SLOKY.
  20. I. V pšeničném poli modraly se chrpy –
  21. II. Dnes byla řeka zlehka zamlžená
  22. III. Má mrtvá žena přišla ke mně z dáli,
  23. IV. Na řeku padla stínů záplava,
  24. V. Když zavru oči, vždy vás vidím znova,
  25. VI. To přec už byla píseň poslední,
  26. VII. Loď v mlhy jde, a nikde konce není,
  27. VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků,
  28. IX. Sníh padá, padá, plno je ho v kraji,
  29. PANÍ HANĚ KVAPILOVÉ.
  30. JAROSLAVU KVAPILOVI.
  31. SLEČNĚ MARII HILBERTOVÉ.
  32. SVÉ MATCE.
  33. ALOISU JIRÁSKOVI
  34. SESTŘE POLDĚ.
  35. Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,