SVÉ MATCE.

Adolf Bohuslav Dostal

SVÉ MATCE.
Má matičko, ten sonet dnes ti píši, a líto mi, že málo tak ti dám. Je v srdci mém jak v opuštěné říši, kde v podzimu jen zpěvák bloudí sám. A ani tvoje velká láska ryzí, – ó, odpusť mi – té touze nestačí; ty pochopíš, když mládí v dálku mizí, že v samotách si duše zapláčí. Ó mohlo hřát by slunce do jeseně, a všecko co je zázračného v ženě, jen jednou chtěl bych ještě pochopit. Dnes naděje má smutná duše málo. Leč kdyby přec mi štěstí ještě vzplálo: – viď, ty ji také ráda budeš mít! 90
Básně v knize Vedle cesty:
  1. VEDLE CESTY.
  2. LEKNÍNY.
  3. PÍSEŇ.
  4. DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru.
  5. ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI.
  6. NAIVNÍ IMPROVISACE.
  7. BALLADA, která může i nemusí být politická.
  8. IMPROVISOVANÁ POHÁDKA.
  9. IMPROVISACE.
  10. LEHKOMYSLNÁ IMPROVISACE.
  11. PODZIMNÍ IMPROVISACE.
  12. IMPROVISACE NA STARÝ MOTIV.
  13. Z MELODIÍ SMUTKU
  14. IMPROMPTU.
  15. NOCTURNO.
  16. PŘÍPITEK.
  17. TAKÉ JEDNA POHÁDKA VĚČNĚ STEJNÁ.
  18. PSÁNO IN MARGINE
  19. TICHÉ SLOKY.
  20. I. V pšeničném poli modraly se chrpy –
  21. II. Dnes byla řeka zlehka zamlžená
  22. III. Má mrtvá žena přišla ke mně z dáli,
  23. IV. Na řeku padla stínů záplava,
  24. V. Když zavru oči, vždy vás vidím znova,
  25. VI. To přec už byla píseň poslední,
  26. VII. Loď v mlhy jde, a nikde konce není,
  27. VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků,
  28. IX. Sníh padá, padá, plno je ho v kraji,
  29. PANÍ HANĚ KVAPILOVÉ.
  30. JAROSLAVU KVAPILOVI.
  31. SLEČNĚ MARII HILBERTOVÉ.
  32. SVÉ MATCE.
  33. ALOISU JIRÁSKOVI
  34. SESTŘE POLDĚ.
  35. Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,