SVÉ MATCE.

Adolf Bohuslav Dostal

Má matičko, ten sonet dnes ti píši, a líto mi, že málo tak ti dám. Je v srdci mém jak v opuštěné říši, kde v podzimu jen zpěvák bloudí sám. A ani tvoje velká láska ryzí, – ó, odpusť mi – té touze nestačí; ty pochopíš, když mládí v dálku mizí, že v samotách si duše zapláčí. Ó mohlo hřát by slunce do jeseně, a všecko co je zázračného v ženě, jen jednou chtěl bych ještě pochopit. Dnes naděje má smutná duše málo. Leč kdyby přec mi štěstí ještě vzplálo: – viď, ty ji také ráda budeš mít!

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

35. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Antonín Klášterský)
  2. Pierina Ricci. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Mne neztratíš! – Pokud chceš sama, (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sv. Čechovi (Jaroslav Vrchlický)
  5. MILOSLAVĚ VINKLEROVÉ (Jan Neruda)
  6. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. STANISLAVU ZIMOVI. (Antonín Klášterský)
  8. Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SAMA (Božena Benešová)
  10. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)