LABUTI BÍLÉ...

Antonín Klášterský

Labuti bílé světélkují na tichém, tmavém jezeru, andělské tóny vzduchem plují po zvonů sledním úderu. Zavál dech v alej, která vroubí jezera břehy, utichlá, nebo to vlastní z plné hloubi duše má sobě oddychla? Zvolna se, zvolna tmí a stmívá, za světlem světlo zhasíná, duše má měkce v noc též splývá jako ta celá krajina. Čas je, kdy přáno spát i vině v hlubinách duše bez hnutí – tiše, ó, tiše po hladině plujte mi, snů mých labuti!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

141. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hudba duše. (Jaroslav Vrchlický)
  2. U jezera. (Emanuel Züngel)
  3. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  5. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  6. VEČER NA LUGANU. (Antonín Klášterský)
  7. POHÁDKA O KVĚTU ŠTĚSTÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  8. NOCTURNO. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. 4. Ticho – kolem jen mlejny klepou, (Václav Bolemír Nebeský)
  10. U JEZERA. (Otakar Auředníček)