LEKNÍNY.

Adolf Bohuslav Dostal

LEKNÍNY.
Šel básník v teskné chvíli, a červnová noc plna byla vůně, a leknínů květ bílý plál s tůně. A leknínů květ skvoucí pěl roztesknělé zpěvy noční tiší, šel básník s duší vroucí a slyší: „Jsme mládí tvého velké sny – pojď blíž – v tůň dals nám padnout za vesny, oh tehdy – víš!? 13 Svět volal tě, a ty jsi šel – byls mlád – svět tleskal, a tys neslyšel nás zavzdychat. Teď z hloubi, kam jsme poklesly, ti zpět jak vyčitku jsme vynesly svůj bílý květ...“ A básník smutnou písní tak jakoby sténat vlastní duši slyšel – a jako ironická pointa lhostejný měsíc nad tůň vyšel. 14

Kniha Vedle cesty (1901)
Autor Adolf Bohuslav Dostal