Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,
Co je tam dál, na to se nechtěj ptát,
ty už jsi, duše, příliš vytrpěla;
je žalno dost, že mohlo se to stát,
a v zoufalství že’s dřív už nezemřela.
To bílé světlo nesmí tebe hřát,
a hloubka bezdná již se rozevřela –
však tuším přec, zde anděl kráčel snad,
a tichounce se dotkl mého čela.
A jeden květ, už poslední a chudý,
jsem padnout nechal za hranice světů:
snad zase někdy anděl půjde tudy,
a svými rty se dotkne toho květu.
A k hvězdám půjde, které vidím plát –
ne, duše, ne, co tam je, nesmíš znát!
97
OBSAH:
Věnování5
VEDLE CESTY7
IMPROVISACE A FRAGMENTY:
Lekníny13
Píseň15
Dva fragmenty z romance o troubadouru a Mefistovi16
Romance o srdcovém králi22
Naivní improvisace24
Ballada, která může i nemusí být politická26
Improvisovaná pohádka28
Improvisace30
Lehkomyslná improvisace32
Podzimní improvisace33
Improvisace na starý motiv34
PSANO IN MARGINE:
Z melodií smutku I. a II.39
Impromptu42
Nocturno44
Přípitek46
Také jedna pohádka věčné stejná48
Psáno in margine I. – IV.50
Tiché sloky I.– VII.57
RISPETTI I.– IX.65
Z DOPISŮ:
Paní Haně Kvapilové79
Jaroslavu Kvapilovi I. – III.82
Slečně Marii Hilbertové88
Své matce90
Aloisu Jiráskovi91
Sestře Poldě92
HIC SUNT LEONES95
E: až; 2004
[99]