Když za večera...

Josef Kálal Josef Adámek Josef V. Blanický František Adolf Borovský Václav Daněk Jan Dunovský Lubomír Fryč Karel Frič Otakar Halina František Herites Josef Holeček Bohdana Hrdličková Filip Hyšman František Kolář Miloslav Ladinský František Malač Tomáš Miloslav Marek Ferdinand Marenko Josef Maršálek August Vojtěch Nevšímal Slavoslav Novák Vojtěch Novotný Ondřej Palák Vojtěch Pekař Jan Pelikán Světimír Smutenský J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Boleslav Světelský Josef Tesař Marie Těšínská Vítězoslav Tůma Jaroslav Vrchlický

Když za večera...
Když za večera obloha se ve hvězdný háv halí, tu vždy mé oko unylé se tichou slzou kalí. Což nemožno mu snésti svit těch zářných noci dítek? či to jen rosa lesknoucí, jíž mládne svadlý kvítek? Ach ne – to krůpěj z hlubiny je slzavého moře, jež touhy bolesť zvlnila, vzbouřilo klamu hoře. – Vždyť marně čekám hvězdu svou, jíž obraz nosím v sobě – nemožno nikde nalézti ji v žádné ve podobě. 116

Kniha Anemónky (1872)
Autor Božena Studničková