Sežloutla ta lípa...

Josef Kálal Josef Adámek Josef V. Blanický František Adolf Borovský Václav Daněk Jan Dunovský Lubomír Fryč Karel Frič Otakar Halina František Herites Josef Holeček Bohdana Hrdličková Filip Hyšman František Kolář Miloslav Ladinský František Malač Tomáš Miloslav Marek Ferdinand Marenko Josef Maršálek August Vojtěch Nevšímal Slavoslav Novák Vojtěch Novotný Ondřej Palák Vojtěch Pekař Jan Pelikán Světimír Smutenský J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Boleslav Světelský Josef Tesař Marie Těšínská Vítězoslav Tůma Jaroslav Vrchlický

Sežloutla ta lípa...
Sežloutla ta lípa před chaloupkou naší, a jen svadlé listí vichr v dál unáší. Strom tak smutně svoje větve k nebi spíná, snad se na čas prvních květů rozpomíná. Co tu ptačích zpěvů, co tu vůně bylo, když mé srdce s tvojím v jediné se slilo! Odletělo ptactvo v dálku bez šveholu, lípa v odkvetání a mé srdce v bolu. Sežloutla ta lípa, v slzách pod ní stojím: Bůh sám ví, proč letos tak se zimy bojím! 139

Kniha Anemónky (1872)
Autor Jaroslav Vrchlický