Dub.
Kdo cestou z daleka i z blízka do kola
as chládku větví tvých, jich zpěvu odolá
a v trávě rose ranné?
Šum dějů šepot tvůj a zkazkou každý list!
dech předků z kory tvé k nám čarovný a čist
svým požehnáním vane.
Ó klenbo posvátná, kde trůnil dobrý bůh,
když z davu praotců, jenž tiše kleknul v kruhkruh,
kněz bílý v svatém vznětu
v tém našich škůdců všech ždál blesky Peruna,
co zpěvem ptáčat svých tvá květná koruna
mu zněla na odvetu!
Kde svatých ohňů kruh? kde písně kněží tvých?
dým plodin, obětí, ples tanců, hodů smích,
jenž jásal ve tvém šerušeru,
až dlouhých stínů tlum vzplál v jiskrách mečů všech
a zkázu bohů tvých psal krví na štítech
běs boje za nevěru?
66
Kam prchl dobrý bůh? kam zápal náš se skryl?
z tmy větví spletených kam písně strážných vil
se ukryly nám k spánku?
dnes v skoku do kola zde tančí dětí tlum
a v dutém kmenu tvém, v němž zvoní větrů šum,
si hraje na schovánku.
67
Fr. Ulrich.