Vexilla regis prodeunt.

Jindřich Šimon Baar Vilém Bitnar Sigismund Bouška Xaver Dvořák Josef Florian František Holeček Vladimír Hornov Jan Ev. Hulakovský Adam Chlumecký František Chramosta Martin Chudoba Josef Jasanovič Jan Ježek Josef Kalus Antonín Knotek František Kohout Julius Alois Koráb Karel Th. Kotrouš Karel Kraus František Kyselý František Leubner Karel Dostál-Lutinov Mikuláš Maršálek Martin Medňánský Ferdinand P. Místecký Josef Mottl František Novák Jan Evangelista Nečas Antonín Pavelčík Jakub Pavelka Jaromír Stanislav Pavlík Alois Potěhník František Richtr Jaroslav Rouček František Skalík Karel St. Smutný Rudolf Strupavský Jan Spáčil-Žeranovský Jan Svárovský Antonín Sychrovský Josef Šimon Josef Šorm Otakar Tauber Antonín Travěnec Sigismund Uttenrodt ze Scharfenbergu František B. Vaněk Josef Vejchodský Jan Vondrášek František Walzel Prokop Zaletěl František Žárovský

Vexilla regis prodeunt.
Šero kostela – zrak touží klenbou výš, duše rozpíná svou peruť smělou k letu, všední žití prach a lidských bolů číš padá ku zemi – taj nedozírných světů kyne tajemně a duši v náruč chytá....chytá... Hlasy andělů, bytostí vzdušných zjev v hrudi zničené se v chaos citů zmítá, v hlavě myšlénky a v srdci bouří krev: Vexilla regis prodeunt! Víry tajemství! – co marně hledá zrak, hvězdy paprskem se v nebes dáli chvěje: ,Víra život jest – a rozum lidský vrak lodi rozbité, jež přes úskalí spěje! Vírou žije vše, – roj světů, který letí, duše člověka, jež touží v štěstí říš, kvítek bělostný na chvějící se sněti!’sněti!‘ Klenbou zní ten zpěv – o slyš, o duše slyš! Vexilla regis prodeunt! Záblesk naděje ze tmavých chrámu kob svitem mystickým do nitra duše padá, 53 jako jara dech, když na zapadlý hrob první růže květ se slzou chvějnou skládá.....skládá... Duchů bílých šum před zrakem tiše plyne, z rámů obrazů se zdvihá světců dav, záře gloriol se v šero chrámu řine, k stupním oltáře se tisíc sklání hlav: Vexilla regis prodeunt! V lásky Pantheon se mění tichý chrám, zpěvem vítězným a hymnou rajských tonů klenby chvějí se, jak k nebes končinám letí tisíce bělostných visionů. Srdce tichne tluk a duše letí vzhůru, síla bez konce ji v tajů nese říš, andělů hlas mocný tryská s nebes kůru: „Svatý, svatý Bůh!“ – a bouří stále blíž.....blíž... – Vexilla regis prodeunt! V záři mihotné před zrakem oltář plá, roste výše, výš – s ním klenby oblouk smělý, nebe proráží, jímž mraků clona vlá, světy hroutí v prach – a chrámem vesmír celý! Věků divý shon co vzít chtěl z duše hloubi, věčna tajemství a víry diadem – v nebi vítězí, kdy čas se s věčnem snoubí v davu andělův a v zmírající zem: Vexilla regis prodeunt! 54 VIII. JAN EV. HULAKOVSKÝ. Nar. 27. prosince 1834 v Německém Brodě. Byl profesorem frančtiny na real. gymnasiu v Třeboni od r. 1872, nyní katecheta na c. k. real. gymn. na Smíchově. Jako výtečný katecheta psal velice mnoho v literatuře katechet., paedag. a bohoslovecké vůbec. Přeložil slavné dílo Didonovo Jésus Christ a Fouardovo Sv. Pavel a jeho apoštol. cesty. Vydal studii Renan a Didon. Jsa výtečný znatel moderních jazyků, psal mnohé články vědecké z toho oboru. Přeložil některé bajky Lafontainovy, Fenelonovy Příhody Telemachovy, Chateaubriandova Rénéa atd. Psal též mnoho povídek, školních knih atd. Loni slavil své čtyřicetileté jubileum spisovatelské. Podáváme z tohoto skromného učence drobotinu veršovanou z jeho mládí.

Kniha Pod jedním praporem (1895)
Autor