Chaloupka.

Jindřich Šimon Baar Vilém Bitnar Sigismund Bouška Xaver Dvořák Josef Florian František Holeček Vladimír Hornov Jan Ev. Hulakovský Adam Chlumecký František Chramosta Martin Chudoba Josef Jasanovič Jan Ježek Josef Kalus Antonín Knotek František Kohout Julius Alois Koráb Karel Th. Kotrouš Karel Kraus František Kyselý František Leubner Karel Dostál-Lutinov Mikuláš Maršálek Martin Medňánský Ferdinand P. Místecký Josef Mottl František Novák Jan Evangelista Nečas Antonín Pavelčík Jakub Pavelka Jaromír Stanislav Pavlík Alois Potěhník František Richtr Jaroslav Rouček František Skalík Karel St. Smutný Rudolf Strupavský Jan Spáčil-Žeranovský Jan Svárovský Antonín Sychrovský Josef Šimon Josef Šorm Otakar Tauber Antonín Travěnec Sigismund Uttenrodt ze Scharfenbergu František B. Vaněk Josef Vejchodský Jan Vondrášek František Walzel Prokop Zaletěl František Žárovský

Chaloupka.
Cos jako láska v duši mojí plane když večer zírám k oné chatce nízké – cit blaha, štěstí lehce vůkol vane a vše mi při ní blízké tak, ach blízké! – – Jest malá, prostá, v zeleň půl se tají, z níž hledí střecha došková a šedá, snad chatka nejchudší to v celém kraji, – však přec ji oko mé vždy s touhou hledá! Když polem bloudím blízko za potokem zrak můj kol ní jen v blahém těká snění, rád tiše dumám vázna v chůzi krokem, slasť plní duši, libé rozechvění... Dým bělavý tam z olšin stoupá temných, výš k blankytu se vznáší lehce, hravě, 91 tam splývá zvolna s tlupou mráčků jemných, jež rdí se nachem večer při záplavě. Dál snivý kráčím. Slunko již se chýlí k hor obrysům, jež zlatou krášlí pruhou, chat okna žárem planou touto chvíli a hřbety střech se nachovou stkví stuhou. A ona chatka chudobná a nízká se měkce tulí v olšin zeleň tmavou, nach červánků se v okénkách jí blýská a zlata září plane mihotavou. Jak stařenka je shrbená a sivá, jíž úsměv sladký sídlí v tváři vlídné, když večer k horám růžovým se dívá a vzpomíná v své staré hlavě klidné. Při vzpomínkách tu slzy vřelé kanou, tu srdce radostí si povyskočí –: sny mládí táhnou skrání ustaranou, jich krása živne v lesku jejích očí – – Cos jako láska v duši mé se chvěje, když zřím ji večer krásnou tak a milou, z ní vane blaho, v srdci teplo mně je, duch výš se vznáší, novou vzrůstá silou. Výš nebes modrem spěchá v písni vřelé tam v říši jasnou, svatý Mír kde vládne – ó cítím v nitru touhy růsti smělé, mé srdce jimi chvěje se a mládne!..mládne!... 92

Kniha Pod jedním praporem (1895)
Autor