Dvojí svět.

Jindřich Šimon Baar Vilém Bitnar Sigismund Bouška Xaver Dvořák Josef Florian František Holeček Vladimír Hornov Jan Ev. Hulakovský Adam Chlumecký František Chramosta Martin Chudoba Josef Jasanovič Jan Ježek Josef Kalus Antonín Knotek František Kohout Julius Alois Koráb Karel Th. Kotrouš Karel Kraus František Kyselý František Leubner Karel Dostál-Lutinov Mikuláš Maršálek Martin Medňánský Ferdinand P. Místecký Josef Mottl František Novák Jan Evangelista Nečas Antonín Pavelčík Jakub Pavelka Jaromír Stanislav Pavlík Alois Potěhník František Richtr Jaroslav Rouček František Skalík Karel St. Smutný Rudolf Strupavský Jan Spáčil-Žeranovský Jan Svárovský Antonín Sychrovský Josef Šimon Josef Šorm Otakar Tauber Antonín Travěnec Sigismund Uttenrodt ze Scharfenbergu František B. Vaněk Josef Vejchodský Jan Vondrášek František Walzel Prokop Zaletěl František Žárovský

Dvojí svět.
Jde ztichlou hlavní třídou rychlým krokem; sem tam se známá noční stafáž mihne a zas jen slyší dunět kroky vlastní. Je rád, že teď ni nezavadí okem – jak ve dne – o dav, jemuž vyhýbá se, dav lidí, kteří že jsou zcela šťastni, jdou dokumentovat sem modním šatem a divným hovorem a divným smíchem... Jak pálívá jej svrchník ošumělý, kdy noblessu tu... míjívá zde chvatem! A není závistí a není hříchem, co myslívá, kdy vidí jak jej dělí ne krok, než propast od té šťastné..šťastné... třídy – ta závrativá propast hmotné bídy. Což o něho! Však doma profil milý, kol něho drahé ony vlasy plavé, a pak – ty hlavičky dvě kadeřavé – a pak – pak nouze. – – Níž se hlava chýlí, 224 v ní bol a slast jak soubojem se bije: bol bídy, která vrásky ve tvář ryje, slast tvůrčí – vlité v duši melodie. Jde ztichlou hlavní třídou. – Stanul náhle. Sbor čtyrhlasý... To zvuky jeho táhlé sem z prvního – slyš – patra doznívají. Už finale se ve potlesku tají. Teď chvíli hovor, zacinkání číší, i druhé, třetí, – zase hovor hlasný se rozráží tou tupou noční tiší. – Je rodinná to slavnost bezpochyby. Chce prchat dále: tamo kroužek šťastný – a on zde v chladnu. – Doma... Akkord libý v tom z kláves tetelí se, dolů řine a za ním druhý, jiné, opět jiné: ten zní tak něžně, ten tak rozvroucněle, ten soptí vášní, tu zas ozvuk žalu a ve všem výraz mužné síly smělé. – – Když závěrečné zvuky dovířily, hřmí pronikavý potlesk na pochvalu a hlučné „Bravo!“ – Číše zazvonily. – – – – – – – – – – – – – – – – – Stál nehnutě. Co zaškublo mu lící? Žal? Pohrdání? Touha? – Těžko říci! – To tleskali tam – jeho komposici. – –

Kniha Pod jedním praporem (1895)
Autor