Před bitvou.

Josef Baše J. D. Boholubský František Adolf Borovský Josef Boubela Antonín Bulla Antonín Čapek Gustav Dörfl Jan Dunovský Josef Dürich František Herites Adolf Heyduk Antonie Hoffmannová Josef Vlastimil Hrubý Josef Hubáček Albína Dvořáková-Mráčková Josef Ježek Bohdan Jelínek Alois Jirásek Josef Kálal Bohumila Karbanová Bedřich Kokoška Jaroslav Kozánek Eliška Krásnohorská Josef Kuchař Karel Kučera Karel Lomnický Z. Maník Ferdinand Marjánko A. P. Mělnický Emanuel Miřiovský Otakar Mokrý Berta Mühlsteinová Julius R. Nejedlý Vojtěch Novotný Vojtěch Pekař M. Podkonický Rudolf Pokorný Jaroslav Sv. Rypáček Marie Slavinská Antal Stašek J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Václav Šnajdr Boleslav Trojan Olga Trojanová E. Volný Slavomír Vránek Jaroslav Vrchlický Zikmund Winter Josef Wünsch August Zátka

Před bitvou.
Utichly křiky, šumot po táboře, tak jako před bouří když tichne bor. Jak rudé hvězdy planou ohně spoře – pohasly. – Stichl družný rozhovor. Chod stavíc stráž o zbraň se opírá a dumným okem v dáli pozírá. Čas blíží se a váznou jeho kola – zas jeho minul krok a stráže volá: „Já bdím!“ Hlas nikne, zvučí poznova, za sledním stanem noc ho pochová. „Já bdím!“ Oj stráže napřáhněte kopí! Však kloní je, jak lístek v zachvění. Kdo ledem ovál čelo? Zrak svůj klopí, a srdcem truchlivé jde tušení. [90] Zas kráčí stráž a pannu nezírá, jež táborem jak stín se ubírá. Šat bílý má, klid mrtvých v bledé líci a líbá čela tichých mužů snící. „Já bdím!“ Stráž po stráži tak poznova – Kdo druhy před tou bledou zachová? Ta tiskne chladné rty na pyšné čelo, co o vavřínu bujném, lásce sní; i na to, z něhož dávno uletělo na dívku milou vroucí vzpomnění. Jde bledá dál a líbá do kola, ve větru chladném černý vlas jí vlá – zemdlený vojín ve snu těchu hledá – Den zítřejší! Hle nad tebou smrť bledá! „Já bdím!“ Hlas nikne, zvučí poznova, krvavé růže jitro dochová. U pěvce – vojína teď stojí hlavy, jenž sní o krásné báji hrdinské. Duch jeho letí k sluncím otců slávy, na rumech plesá vlády cizinské. Nezlíbá bledá hlavu svěcenou? Zachází – dál – již hvězdou vzdálenou. – A pěvec sní o vlasti slávověnci, kol ve snu tichém druzi odsouzenci. Noc tmavá – zítra tmavší nastane – Však nad ní sluncem píseň zaplane! 91

Kniha Ruch 3 (1873)
Autor