Pod jasmínem.*

Josef Baše J. D. Boholubský František Adolf Borovský Josef Boubela Antonín Bulla Antonín Čapek Gustav Dörfl Jan Dunovský Josef Dürich František Herites Adolf Heyduk Antonie Hoffmannová Josef Vlastimil Hrubý Josef Hubáček Albína Dvořáková-Mráčková Josef Ježek Bohdan Jelínek Alois Jirásek Josef Kálal Bohumila Karbanová Bedřich Kokoška Jaroslav Kozánek Eliška Krásnohorská Josef Kuchař Karel Kučera Karel Lomnický Z. Maník Ferdinand Marjánko A. P. Mělnický Emanuel Miřiovský Otakar Mokrý Berta Mühlsteinová Julius R. Nejedlý Vojtěch Novotný Vojtěch Pekař M. Podkonický Rudolf Pokorný Jaroslav Sv. Rypáček Marie Slavinská Antal Stašek J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Václav Šnajdr Boleslav Trojan Olga Trojanová E. Volný Slavomír Vránek Jaroslav Vrchlický Zikmund Winter Josef Wünsch August Zátka

Pod jasmínem.*
Vzpučely vábivé ozdoby máje, v přírodě živo – a veselý svět; večerní nápěvy šuměly háje – celičký vesmír byl jediný květ. Zašeptal potůček sladký zpěv touhy, k růži ten šepot se vábivě nes, 127 slavík zas přerušil smutku čas dlouhý. rozzvonil, roztoužil mrákavý les. Matičko milená, matičko moje! srdce mé ovládl přírody duch – půjdu v háj zkonejšit pocity svoje, půjdu a popřeju velebě sluch. Pod kvítím spočinu, podumám zticha, mámivá vůně dá slaďounký sen – uslyším, po mně jak Jeníček vzdychá – řekla a z chyžice vyběhla ven. *
Ulehla, podřímla pode jasmínem v tajených rozkoší tajemném lůně – jasmínu peruť ji přikryla stínem, v sen pak ji zhýčkala libostná vůně. Však běda tomu, jenž sveden vnadou neznámých rozkoší zvířené síly: v jasmín své pocity divoké kladou hor, lesů, modrých vod vládkyně – víly. Však běda tomu, tamo kdo stane – víly svou vnadou jej ukolíbají, ach, on k životu víc nepovstane – jasmín, ten záhubné rozkoše tají. 128 V kalicha rose své koupají vnady tajemných úkrytů podivné zjevy – ve květu tutlají víly své zrády, kladou tam divoké, vzbouřené zpěvy. *
Ulehla přece. Jak sladce sníti!....sníti!... „Šatečky bílé – lilií dar, v kadeřích věnec z lavrů a kvítí, na krku perlí jiskřivý žár. A v prsou písně, snu ohlas sladký, na čele hrdosť – královny pych, na prsou křížek – žehnání matky, budoucno v duši: blaženosť, smích. Podlé pak Jeníček, cíl chvíle tužné – ruku jí klade na srdce své, k oltáři vede v naději růžné....růžné... sestrou ji svojí – žínkou ji zve! –“ Dosnila zticha – na čelo sáhla – na místo lavrů mráz jí tam dlí....dlí... jasmínu vůně život jí spráhla, ve luně květů – věčný sen spí! –

Kniha Ruch 3 (1873)
Autor