Poslední Kleft.

Josef Baše J. D. Boholubský František Adolf Borovský Josef Boubela Antonín Bulla Antonín Čapek Gustav Dörfl Jan Dunovský Josef Dürich František Herites Adolf Heyduk Antonie Hoffmannová Josef Vlastimil Hrubý Josef Hubáček Albína Dvořáková-Mráčková Josef Ježek Bohdan Jelínek Alois Jirásek Josef Kálal Bohumila Karbanová Bedřich Kokoška Jaroslav Kozánek Eliška Krásnohorská Josef Kuchař Karel Kučera Karel Lomnický Z. Maník Ferdinand Marjánko A. P. Mělnický Emanuel Miřiovský Otakar Mokrý Berta Mühlsteinová Julius R. Nejedlý Vojtěch Novotný Vojtěch Pekař M. Podkonický Rudolf Pokorný Jaroslav Sv. Rypáček Marie Slavinská Antal Stašek J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Václav Šnajdr Boleslav Trojan Olga Trojanová E. Volný Slavomír Vránek Jaroslav Vrchlický Zikmund Winter Josef Wünsch August Zátka

Poslední Kleft.
Na skále stál a moře divý hluk vln mocná rámě vzhůru vznášel, on v tváři bol a v srdci tolik muk, jak zoufalec, jenž smrť si našel. Na luhy rodné upíral svůj hled, zrosené krví padlých synů, již pro vlasť klesli – měsíc vyšel bled a zahloubal se u vod klínu. „Již dokonáno, přešel slávy čas a v lůně věků žezlo dřímá, pochodeň zhasla, smrti mocné hlas nám jméno svoje v prsa hřímá. Tam dokonal a nikdy více již nevzplane znovu k slávě, k boji, jej chladná zem a vlastních činů tíž na věky kryje rouškou svojí. 146 Má vlasti, s bohem! Došla chvíle dob i na tebe a v zem tě sklála, tam černý jícen otevírá hrob a marně o pomoc bys ždála. Tví syni klesli, přelámána zbraň a v poutech naše hynou matky, tvých pěvců, kněží pobodána skráň, neb v otroctví jest život krátký. Hrob otců zdupán, popleněn je kraj a chata kouříc dohořívá, kde dříve háj svou šuměl dějin báj, tam ohořelý kmen se dívá. A naše nivy napojila krev, krev otců našich, bratrů, dětí a v chrámích našich, náš kde umlk’ zpěv, tam krutý vrah své bohy světí. Mne volá hrob – má vlasti, s bohem buď! Mých ramen smrť se nedotekla, ač v náruč jsem jí nastavoval hruď – rouhavým smíchem dál se vlekla. Však přijde doba, strašný onen čas, kde vaše ruka jednou klesne, nad vámi vyřkne soud svůj boha hlas – to národa jsou kletby děsné. 147 Kříž udělal a políbil tu zem, pak – valila se vlna dále a za ní jiná s temným ohlasem se pokořila staré skále....skále... 148 FERD. MARJANKO.

Kniha Ruch 3 (1873)
Autor