Rusálka.

Josef Baše J. D. Boholubský František Adolf Borovský Josef Boubela Antonín Bulla Antonín Čapek Gustav Dörfl Jan Dunovský Josef Dürich František Herites Adolf Heyduk Antonie Hoffmannová Josef Vlastimil Hrubý Josef Hubáček Albína Dvořáková-Mráčková Josef Ježek Bohdan Jelínek Alois Jirásek Josef Kálal Bohumila Karbanová Bedřich Kokoška Jaroslav Kozánek Eliška Krásnohorská Josef Kuchař Karel Kučera Karel Lomnický Z. Maník Ferdinand Marjánko A. P. Mělnický Emanuel Miřiovský Otakar Mokrý Berta Mühlsteinová Julius R. Nejedlý Vojtěch Novotný Vojtěch Pekař M. Podkonický Rudolf Pokorný Jaroslav Sv. Rypáček Marie Slavinská Antal Stašek J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Václav Šnajdr Boleslav Trojan Olga Trojanová E. Volný Slavomír Vránek Jaroslav Vrchlický Zikmund Winter Josef Wünsch August Zátka

Rusálka.
Tušíc v ňádru cosi matka syna prosí: „Varuj se dnes, dítě, vyhazovat sítě. Třikrát běda tomu, Kdo vychází z domu před vzkříšením páně – nevěř vodní panně. Nesyt zpívá v noci o zesnulém otci, zajisté že věstí nějaké neštěstí.“ Nedbal rybák mladý matky moudré rady; [149] sotva vzešlo šero, vyplul na jezero. Těžké mlhy plynou sivou nad hladinou a halí oblakem kocábku s rybákem. Vlna bárku honí, prudce vráží do ní a kol lodní stěny divé syčí pěny. Loď však k předu chvátá jako kouzlem jata po nejisté trati, div že se nezvrátí. – Jaká pak to vstává náhle z vln postava mezi temnem mraku tak ohnivých zraků? Rybák hledě na ni myslí, že to zdání a že ho ze vzdálí smysly jenom šálí. 150 A hle, v záři jasné, tak že rybák žasne, zvolna po jezeře zjev se blíže béře. Oči, líce, vlasy nebeské jsou krásy a ztepilosť těla důstojná anděla. Hlavu má lekutou bujně ovinutou a kol těla řásu divou místo pasu. Blíž se béře vlnou mocí tajuplnou, temný plamen v oku rybářovi k boku. Rybář v rudé znoji bez potěchy stojí, co se mu zde jeví, vysvětlit si neví. „Hoj, mladý rybáři, hladkých, sličných tváří, popluj přes hladinu, popluj k mému týnu. 151 Čeká v něm na tebe slastiplné nebe, – pospěš, hochu milý, jsme tam v malé chvíli.“ Rybák v děsné muce k nebi spíná ruce, běda, třikrát běda, – marně spásy hledá. Hle, loď jako střela náhle povyjela provázena v kvapu teskným šumem slapu. „Krásný jsi a snědý, poceluj mé vzhledy – hoj, rybáři mladý, obejmi mé vnady.“ Pro Kristovy rány! – rybák polekaný z náruče panniny sklesl do hlubiny. – Smutno staré matce v rybářově chatce: nedočkáť se svého syna ubohého. 152

Kniha Ruch 3 (1873)
Autor