Nad jezerem Erie.

Josef Baše J. D. Boholubský František Adolf Borovský Josef Boubela Antonín Bulla Antonín Čapek Gustav Dörfl Jan Dunovský Josef Dürich František Herites Adolf Heyduk Antonie Hoffmannová Josef Vlastimil Hrubý Josef Hubáček Albína Dvořáková-Mráčková Josef Ježek Bohdan Jelínek Alois Jirásek Josef Kálal Bohumila Karbanová Bedřich Kokoška Jaroslav Kozánek Eliška Krásnohorská Josef Kuchař Karel Kučera Karel Lomnický Z. Maník Ferdinand Marjánko A. P. Mělnický Emanuel Miřiovský Otakar Mokrý Berta Mühlsteinová Julius R. Nejedlý Vojtěch Novotný Vojtěch Pekař M. Podkonický Rudolf Pokorný Jaroslav Sv. Rypáček Marie Slavinská Antal Stašek J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Václav Šnajdr Boleslav Trojan Olga Trojanová E. Volný Slavomír Vránek Jaroslav Vrchlický Zikmund Winter Josef Wünsch August Zátka

Nad jezerem Erie.
Když bledý měsíc v jezeře se koupá a ve vlnkách se hvězdy snivě brodí, můj duch ve říši báječnou se hrouží, a divné obrazy se v mysli rodí. Předivné obrazy, že hned bych jásal, hned slova trpká na jazyk se tlačí; hned prsa dmou se pyšně tak a volně, hned stažena, že sotvy dech se vláčí. Ba divné sny nad krajem porobeným, kdy stínové zde sbitých kolem bloudí, sic němě jen – však dosti hledem praví, dost šepce větřík – slza v zrak se loudí. 229 Ba dosti věru, že by nebe popsal, a každé slovo o pomstu by plálo. – – – Předivné sny zde spícím nad jezerem, ba divné věru, co vše se mi zdálo! ***
Krásná země, ráj to nerušený, jak by dítko v náručí své matky, země šťastná ploula v oceánu, a mír věčný úděl byl jí sladký. Krásná země: moře hebké trávy a pralesů převelebné houště – vznešené a přece prostomilé, posvátné ty věru byly pouště. Oblouky a mosty květinové, sloupy růží, chrámy z révy spnuté, živočišstva zástupy ty pestré, nad vším nebe modře překlenuté. Šťastná země! – šťastny její dítky, ježto v nevinnosti nepodjaté žily tiše, prostě, spokojeně, jedním poutem – poutem lásky spjaté. Šťastny byly – jako dítě šťastno, když vše vůkol na ně jen se směje 230 a vše patří mu, co vidí, slyší, vše jest jeho, co si jenom přeje. Rodily se z lůna k prsu matky, javorů je větve kolébaly, s bílou laní šeptaly si lásku, jako ptáci s písní usínaly.

Kniha Ruch 3 (1873)
Autor