Zachránění Mojžíšovo.
(Asi 1500 let před naroz. Kristovým.)
V cihelnách i na polích Israelští mřeli:
V těžké práci lopotné dozorci je dřeli,
(vyssávali pro sebe poslední jich sílu,
nutíce je stavěti města podél Nilu).
Potom, chtě je vyhladiť, Farao zlý vece:
„Kde jim hoch se narodí, utopen buď v řece!“
***
Šla kdys dcera králova k Nilu, chtíc se mýti.
Zaslechla tam dětský pláč, našla košík v sítí
[5]
a v něm chlapce hezkého, který byl tak milý,
že se dceři králově oči zarosily;
nevědoucí, čí by byl, do péče ho vzala,
Israelské ženě jej vychovati dala.
Donesen byl hošíček k vlastní svojí matce.
Oj, jak asi srdce v ní zabušilo sladce!
Když pak dcera králova k sobě si ho vzala,
proto, že byl z vody vzat, Mojžíšem ho zvala.
Tam byl jinoch vyučen moudrosti a vědě,
stal se mocným ve slovech, ve skutcích a vzhledě.
Nikdo tehda nebyl by tušil ani temně,
jím že Bůh lid vyvede do slíbené země.