Job.
Satan k Hospodinu:
Pak tě Job tvůj horlivě milovati může,
když mu sypeš na cestu samý květ a růže;
rukou štědrou dal jsi mu do krásného domu
sedm synů statečných a tři dcery k tomu,
sedm tisíc ovec a velbloudy a voly,
pět set oslic pasených na rozsáhlém poli.
Ale sešli na něho jen dosť malou ránu,
a on bude zlořečiť tobě, svému pánu!
Hospodin k satanovi:
Zkusím toho, a ty sám zbav jej toho všeho,
cokoli jej těšívá a je v moci jeho,
na něho jen samého nevztahuj své ruky!
***
Valily se na Joba nejtrapnější muky.
Když Job s hosťmi při stole jedl, pil, se bavil,
vstoupil posel do jizby, kterýž takto pravil:
„Voli tvojí orali, oslice se pásly,
v tom, jak kdyby se stromů větry plody střásly,
vyskytli se Sabejští, dobytek tvůj vzali,
čeládku tvou zuřivě mečem ubodaliubodali.
Vyváznul jsem jediný mezi tvými sluhy.“
Ještě nebyl domluvil a již vešel druhý:
„Boží blesk tvé pastýře i tvé ovce spálil.
Tam, kde všichni zhynuli, já jen sám se vzdálil.“
12
Třetí děl: „Tvé velbloudy zajato dnes ráno,
mužstvo mečem Chaldejských bylo porubáno!“
a již vešel čtvrtý, jenž vyděšeně pravil:
„Včera syn tvůj nejstarší zrozeniny slavil,
děti tvoje u něho pohromadě byly,
když v tom vichry od pouště náhle udeřily
na stavení se všech stran – hrozno vyprávěti,
dům se sesul, pochoval všechny tvoje děti!“ –
Vstal Job, roucho roztrhnul z velikého hoře.
Potom padnuv na tvář svou, zvolal u pokoře:
„Bůh vzal, co mi z dobroty jeho bylo dáno.
Jméno jeho na věky budiž požehnáno!“
Satan k Hospodinu:
Člověk za svůj život rád odřekne se všeho!
Vstáhni ruku na tělo, tkni se kostí jeho,
uvidíš, co udělá lidskosť jeho pouhá,
zazní z něho drsný hlas, jenž se tobě rouhá!
Hospodin:
Budiž tedy v moci tvé, ale zůstaň živý!“živý!
***
Jak ten muž se provinil, každý se mu diví.
Kam se poděl dávný Job šťastný, dobrý, zdravý?
Teď je sám vřed od paty do temene hlavy.
Lidé se ho štítili, proto na svém hnoji
ostruhuje štřepinou hnisovinu svoji.
Ba i jeho manželka posmívá se jemu.
Přišli jednou nejlepší přátelé tři k němu,
13
soudili, že hřešíval proti Bohu svému,
že jej za trest podrobil nežitu tak zlému.
Odpověděl dobrý Job: „V jakékoli ráně
nepřestanu doufati v slitování Páně.“
***
Hospodin pak odměnil Joba všemi směry:
uzdravil ho úžasně, dal mu syny, dcery,
oslic, volů, velbloudů, ovec, víc než míval.
Se zálibou Hospodin na Joba se díval.